Titul MgA., BcA. a umělecké tituly: co znamenají

Umělecké vysoké školy udělují svým absolventům vlastní tituly, které se od běžného Bc. a Mgr. liší jen jedním písmenem, ale odrážejí specifický charakter uměleckého studia. V průvodci vysvětlíme, co znamenají tituly BcA. a MgA., odkud pochází starší označení jako akademický malíř, a jak se všechny tyto tituly správně zapisují.

Co to je titul MgA. a BcA. a jak to funguje

Tituly BcA. (bakalář umění) a MgA. (magistr umění) se udělují absolventům uměleckých vysokých škol – tedy škol zaměřených na obory jako herectví, hudba, tanec, výtvarné umění, film nebo design. Jde o přímou obdobu běžných titulů Bc. a Mgr., jen s doplněným písmenem „A“, které odkazuje na umělecké zaměření studia (art).

Formálně jsou BcA. a MgA. rovnocenné s tituly Bc. a Mgr. – odpovídají stejné úrovni vzdělání, jen na uměleckých školách, kde se hodnocení a forma výuky liší od klasických akademických oborů, protože velkou roli hraje tvůrčí a praktická část studia, ne jen teoretická zkouška.

Kde se s těmito tituly nejčastěji setkáte

Nejčastěji je uvidíte u absolventů hudebních, divadelních, filmových a výtvarných oborů. V oborech jako architektura, které mají blíž k technickému vzdělání, se naopak používá varianta Ing. arch., ne umělecký titul. Podobně specifickou cestu ke vzdělání představuje i titul MSc, o kterém píšeme samostatně.

Proč umělecké obory nemají titul BcA. a MgA. odjakživa

Systém uměleckých titulů se v Česku ustálil postupně, souběžně s tím, jak se vyvíjel celý systém akademických titulů podle zákona o vysokých školách. Dřívější generace absolventů výtvarných oborů proto mohou mít místo dnešního MgA. starší historické oznacení, o kterém píšeme dál v textu.

Pro koho se umělecké tituly hodí

Umělecké tituly BcA. a MgA. dávají smysl především pro lidi, kteří chtějí formálně doložit dokončené vysokoškolské studium v uměleckém oboru – ať už proto, že to vyžaduje konkrétní pozice (například pedagogické místo na umělecké škole), nebo jednoduše proto, že chtějí mít vzdělání zakončené standardním akademickým titulem.

Pro samotnou uměleckou praxi – tedy pro práci herce, hudebníka nebo výtvarníka – není titul BcA. ani MgA. podmínkou úspěchu. V uměleckých oborech často rozhoduje spíše portfolio, reference a zkušenost než formální vzdělání, přesto studium na uměleckých vysokých školách zůstává jednou z hlavních cest, jak se v oboru profesionálně etablovat a získat kontakty i praxi pod vedením zkušených pedagogů.

Zvážit studium na umělecké škole má smysl i tehdy, když vás láká kombinace tvůrčí práce s pedagogikou – řada absolventů uměleckých oborů později učí na základních uměleckých školách, konzervatořích nebo vede vlastní kurzy a workshopy, kde se titul MgA. nebo BcA. hodí jako formální doklad vzdělání.

Jak studium na umělecké škole probíhá v praxi

Studium na umělecké vysoké škole se od klasického vysokoškolského studia liší důrazem na praktickou tvůrčí práci. Součástí studia bývají ateliéry, zkoušky talentu při přijímacím řízení a na konci studia obhajoba uměleckého díla nebo výkonu místo klasické písemné práce v některých oborech (i když teoretická diplomová práce bývá součástí studia také).

Přijímací řízení na umělecké školy bývá náročnější na talentovou zkoušku než na klasické přijímací testy, což je další rozdíl oproti běžným vysokoškolským oborům. Zájemci by si měli ověřit konkrétní podmínky přímo u vybrané školy, protože se liší obor od oboru.

Historické označení akademický malíř a akademický sochař

Dříve se u absolventů výtvarných oborů na uměleckých vysokých školách používalo označení akademický malíř nebo akademický sochař (zkráceně ak. mal.), místo dnešního MgA. Toto starší označení se dodnes objevuje u absolventů, kteří studium dokončili v době, kdy platilo, a je stále platné – nejde o zaniklý nebo neplatný titul, jen o starší systém oznacování, který postupně nahradil dnešní MgA.

Jak vypadá závěrečná zkouška v uměleckých oborech

Na rozdíl od klasických oborů, kde diplomová práce bývá čistě písemná, u uměleckých oborů se často jedná o kombinaci uměleckého výkonu nebo díla s doprovodnou teoretickou částí. Student výtvarného oboru tak může na konci studia vystavit soubor vlastních prací, student herectví odehrát závěrečnou inscenaci, student hudby uspořádat absolventský koncert – vždy ale s teoretickým komentářem nebo obhajobou, která je součástí formálního hodnocení.

I proto se doporučuje navštívit den otevřených dveří nebo konzultaci s pedagogy dané školy ještě před podáním přihlášky – umožní vám to lépe posoudit, zda konkrétní zaměření oboru a přístup vyučujících odpovídá tomu, co od studia očekáváte.

Výhody a nevýhody uměleckého vzdělání

Výhodou studia na umělecké vysoké škole je propojení teorie s praxí, kontakt s pedagogy, kteří jsou často sami aktivní v oboru, a možnost budovat síť kontaktů už během studia. Titul BcA. nebo MgA. navíc formálně dokládá vysokoškolské vzdělání, což se může hodit i mimo čistě uměleckou kariéru, třeba v kulturním managementu nebo pedagogice.

Nevýhodou může být to, že samotný titul v uměleckých profesích často nehraje takovou roli jako v jiných oborech – zaměstnavatelé i klienti se řídí spíše portfoliem a referencemi. Studium na umělecké škole je zároveň časově i tvůrčně náročné a přijímací řízení bývá selektivní, což ho dělá méně dostupným než řadu jiných vysokoškolských oborů.

Zvážit je vhodné i to, že umělecké vzdělání se dá kombinovat s dalším studiem – řada absolventů BcA. pokračuje v navazujícím magisterském programu MgA., případně po jeho dokončení volí i doktorské studium v uměleckém nebo teoretickém oboru, pokud je chtějí spojit s vědeckou nebo pedagogickou kariérou.

Zvláštní pozornost si zaslouží i finanční stránka studia – umělecké obory bývají specifické tím, že vedle standardních nákladů na studium mohou vyžadovat i vlastní vybavení nebo nástroj, jehož cena se liší podle oboru a kvality, a vyplatí se ji naplánovat dopředu jako součást celkového rozpočtu na studium.

Co si ověřit, než se pro umělecké studium rozhodnete

Než se přihlásíte na uměleckou vysokou školu, je dobré si ověřit několik věcí: jaké přesně jsou požadavky přijímacího řízení (talentová zkouška, portfolio, motivační dopis), jaká je struktura studia v konkrétním oboru a jaké možnosti uplatnění škola svým absolventům reálně nabízí, například prostřednictvím praxí nebo spolupráce s profesními institucemi.

Stejně jako u ostatních titulů platí, že přesné podmínky studia, uznávání předchozího vzdělání nebo formální náležitosti zápisu titulu je vždy dobré ověřit přímo u dané školy nebo v aktuálních předpisech, protože se v čase i mezi jednotlivými školami mohou lišit. Pokud vás zajímá širší kontext, podívejte se na přehled akademických titulů v Česku nebo na to, jak se tituly správně píšou před a za jménem.

Jak se BcA. a MgA. píšou

• Obě zkratky se píšou s velkým počátečním písmenem a tečkou na konci: BcA., MgA.
• Umísťují se před jméno, oddělené mezerou: MgA. Petra Nováková.
• Kombinace s dalším akademickým titulem se řadí podle běžných zásad pořadí titulů, podobně jako u titulu Bc. nebo MPA.

Zvažte i to, jaký typ portfolia budete potřebovat k přijímacímu řízení – u výtvarných oborů to bývá soubor vlastních prací, u hudebních a divadelních oborů zase přehrávka nebo talentová zkouška před komisí. Příprava na tuto část přijímacího řízení bývá časově náročnější než příprava na klasické přijímací testy, a proto se jí vyplatí věnovat dostatek předstihu.

Štítek: Průvodce